Poslední dobou hodně přemýšlím o směru, který jsme si vybrali.

Pro mě být AI-first CEO neznamená přijímat nástroje. Znamená to jedno jasné rozhodnutí: přestavět firmu kolem AI jako jádrové operační vrstvy.

Ne později. Teď.

Zavádíme to napříč mezinárodní firmou působící na více trzích. Není to lokální experiment. Je to záměrný krok postavit systém, který dokáže škálovat globálně.

Firma, kterou vidím vs. firma, kterou máme dnes

Za dva nebo tři roky nevidím CEO, který čeká na reporty nebo sedí na meetinzích, aby pochopil, co se děje.

Vidím CEO, který operuje v rámci agentického systému. Systému, který nepřetržitě zpracovává data, monitoruje výkonnost, vyhodnocuje rozhodnutí a v reálném čase dodává jasnost.

Rychlost. Kontext. Pravda.

V takovém světě CEO netráví čas zjišťováním, co se děje. Dělá to systém. CEO se soustředí na to, na čem skutečně záleží: směr, priority, lidé a rozhodnutí.

Proto začínáme teď.

Jsme pořád na začátku — a v tom je ta příležitost

Napříč trhy většina firem AI smysluplně nezavádí. Někteří experimentují. Většina jen sleduje.

I v tech týmech dominuje mindset opatrnosti. Bezpečnost, spolehlivost, nejasný ROI.

Obavám rozumím. Ale rozdíl mezi tím, co AI už dnes dokáže, a tím, jak málo se používá, je masivní.

Tohle je jeden z těch momentů, kdy výhoda nevzniká z toho, že máš pravdu. Vzniká z toho, že jednáš dřív.

Stalo se to strategickým rozhodnutím

V jednu chvíli jsem musel udělat volbu: dívat se, jak se to děje, nebo to vést.

Rozhodl jsem se to vést.

Přinesl jsem to představenstvu. Ne jako experiment, ale jako klíčové strategické směřování. Sladili jsme přístup a schválili implementaci AI na nejvyšší úrovni.

Od té chvíle přestalo jít o osobní přesvědčení. Stalo se to celofiremním mandátem.

Jednu věc jsem měl jasnou: neexistuje bezpečná cesta do AI-řízené budoucnosti, která by nevyžadovala do ní skutečně vstoupit.

Pak jsem začal firmu přestavovat

Jakmile byl směr daný, musela následovat exekuce.

Začal jsem sladit organizaci kolem tohoto posunu. Jasně komunikovat, co stavíme, proč na tom záleží a co to znamená pro každou funkci.

Není to volitelné.

Většina lidí je s AI teprve na začátku. Mnozí jsou skeptičtí. To je očekávatelné. Ale nečekám na plný konsenzus.

Zavedl jsem AI adoption rating jako klíčovou strategickou iniciativu do našeho interního systému hodnocení lidí. Cíl je jednoduchý: posunout celou organizaci z téměř nulového užívání na úroveň, která odpovídá tomu, kam firma míří.

Tak se hýbe skutečná změna.

Jak jsme to reálně rozjeli

Přistoupil jsem k tomu strukturovaně, s fokusem na tři věci: co, jak a kdo.

1. Přehodnocení firemní architektury

Jeden z prvních kroků byl review naší interní architektury.

Od prvního dne jsme firma orientovaná na data. Práce s databázemi, reportingem a strukturovanými daty je součástí toho, jak fungujeme. Ukázalo se to jako významná výhoda. Nemuseli jsme přestavovat úplně všechno.

Upravili jsme architekturu, aby byla AI-ready — aby datové toky, systémy a přístupové vrstvy mohly podporovat automatizaci a agentické workflowy.

Tento krok není zvenku vidět. Ale je fundamentální.

2. Rozhodnout, co stavět — a co ne

Druhým krokem bylo definovat, co skutečně postavíme.

Identifikoval jsem velké množství potenciálních AI use casů napříč firmou. Mnohem víc, než jsme mohli realisticky exekvovat.

Přirozený instinkt je jet naplno ve všem. Je to chyba.

Zúžili jsme fokus na malý počet iniciativ s nejvyšším potenciálním dopadem a zavázali jsme se je plně doručit. V této fázi je pár funkčních systémů důležitějších než desítky nedodělaných nápadů.

Exekuce před explorací.

3. Najít správné lidi, kteří to postaví

Třetím krokem byli lidé.

Šel jsem na globální trh najít jednotlivce, kteří skutečně rozumí implementaci AI uvnitř firem. Ne teorii. Ne nástrojům. Exekuci.

Lokalita nehrála roli. Přivedl jsem malý počet špičkových specialistů — AI architektů — a začlenil je do firmy.

Každý z nich vlastní konkrétní iniciativu společně s našimi interními týmy, s:

Není to experiment. Je to strukturovaná exekuce.

Co to znamená

My AI nezkoušíme. Systematicky budujeme schopnosti, které budou definovat, jak firma bude v budoucnu fungovat.

Pro mě už AI není vrstva nástrojů. Stává se operační páteří toho, jak stavíme, rozhodujeme a škálujeme jako mezinárodní firma.

Závěrečná myšlenka

Budoucnost nebude čekat, až se firmy budou cítit připravené.

Firmy, které vyhrají příštích 12, 24, 36 měsíců, nebudou ty, které o AI nejdéle debatovaly. Budou to ty, které:

Radši budu brzo a nepohodlně než pozdě a irelevantní.

Brzy víc.